ICELAND

EASTER IN ICELAND 29.3. – 4.4.2018

Velikonoční roadtrip po Islandu

Naší cestu jsme plánovali zhruba dva měsíce před odletem, ve stejný čas jsme také koupili letenky, Lukáš z Baltimoru, MD – přímý let se společností WOW air (takový ty fialový letadýlka, což je asi to jediný pozitivní spolu s cenou na této aerolince :D), já z Prahy se SAS (super společnost!) přes Oslo a zpáteční s přímým letem s WIZZ air. Cenově nás to vyšlo dost podobně, kolem $350 každého s tím, že jsme oba měli jen carry-on zavazadlo a já tak poprvé letěla, aniž bych musela kufry odbavovat. Juhůůů.

Cestování autem jsme naplánovali tak, že jsme bydleli na dvou místech a odtud každý den vyjížděli. Rozhodli jsme se tak při bookování ubytka, jednak bylo jednodušší nechat kufry v hotelu a nepřevážet je v autě každý den a zároveň to bylo levnější. Ubytování na odlehlejších místech vycházelo vždy dráž a na týdenní dovolenou jsme nestíhali objet celý ostrov. Díky mojí instagramové závislosti mi muj kluk pořídil Wi-Fi přenosný hot spot. No nemilujte ho 😀

Předem musím říct, že naplánovat si cestu tip ťop den po dni se nemusí úplně vyplatit vzhledem k měnícím se podmínkám na silnici v tomto časovém období (přelom března/dubna), což jsem samozřejmě nevěděla a chtěla jsem to mít hodinu po hodině nalajnované.

Luki na mě čekal 12 hodin na letišti, takže ihned po mém příletu nás vyzvedl pán z car rental, dovezl nás do půjčovny a my jsme naší Dacia Duster (na 6 dní počítejte s cenou pronajatého auta kolem  $300 – cena za 1 řidiče staršího 25 let, já neřídila) mohli vyrazit směr první ubytování v Bed and Breakfast Raven´s Bed blízko letiště Keflavík, asi 10 minut od letiště. Trošku jsme se ubytka báli, protože naše předchozí zkušenosti s BB v USA nejsou úplně super, ale tohle bylo boží, cena na noc pro nás dva vyšla na  $75, což nám přišlo fajn. V ceně byla výborná snídaně, kdy jsme si mohli dokonce i sami uvařit, čehož jsme nevyužili, ale ochutnali jsme místní, všem známý, Skyr – vynikající jogurt, ve kterém musí stát lžička, jinak není opravdovej. Mohli jsme si vzít to, co v kuchyni bylo, cokoliv z ledničky a spousty jídla, které tam nechali třeba hosté před námi. V ceně ubytování byla taky možnost se naložit do horké vany s výhledem na polární zář, kterou jsme ale bohužel neviděli. V předělaném bývalém kravíně (ehm) jsme zůstali 2 noci. Majitelé byli strašně ochotní a milí, téměř se nesetkáte s tím, že by někdo neuměl anglicky. Jediné mínus bychom tomuhle BB  dali za WC a koupelnu mimo pokoj, ale to už bychom za tu cenu chtěli asi fakt hodně. Jinak to bylo čisté a celkově fakt super bydlení. Tady nám zachutnala islandská voda z kohoutku – takový malý tip: nekupujte si balenou vodu. 🙂 Dole pod článkem najdete také video, v kterém je ubytování trošku víc vidět.

Co se týká pronájmu auta, tak doporučujeme připojistit na odletující kamínky, které můžou rozbít přední sklo nebo auto poškrábat. Což se dočtete snad všude. Mimo hlavní silnici se cestám silnice fakt říkat nedá. Také jsme ještě připojistili auto pro případ, že by vítr urval dveře, což se může stát, když nečekáte tak silný vítr, který vám dveře při otevírání vytrhne z ruky.

Po check-inu jsme se ještě večer vydali kolem zálivu ve městečku Reykjanesbær, poprocházeli po takové asi cyklostezce a sledovali západ slunce. Bylo krásně, vítr vůbec nefoukal, což se nám na islandský poměry zdálo divný. 😀

Další den po vydatné snídani jsme poprvé vyrazili na islandské silnice, bylo krásně slunečno, vybavení jsme byli, až na jídlo, myslím, dobře.  Po cestě na vodopády Skogafoss jsme stihli minout všechna roční období, hustý déšť, sněžení, vítr, sluníčko, prostě všechno, přírodou okolo jsme se další 2 hodiny kochat nemohli, protože neskutečně lilo. Stihli jsme zastavit jen v podivné sámošce, kde jsme za 2 bagety zaplatili $14 a tady nám teprve došlo, že to asi nebude levnej špás. Nejdražší bageta v životě? Jo. 😀 Konečně jsme dorazili k vodopádům. Po cestě jsme vodopádů minuli několik, ale tenhle byl jeden z těch větších. Nejsou to vodopády mohutné, jako např. Niagary, ale jsou takové jemné. 😊 Vyšlapali jsme schody pěkně nahoru a kochali se výhledem. Po cestě zpět jsme se ještě stihli zastavit pro kafe a čaj a nakoupit islandké sušenky Kropp! Mňam. Taky jsme zastavili vždy na místech, kde jsme viděli víc aut, abychom se pokochali výhledy a nebo třeba malými gejzírky. Já věděla, že se chci rozhodně podívat na vrak amerického letadla Douglas DC-3 Dakota, který nouzově přistál na černou pláž Sólheimasandur poblíž města Vik v roce 1973. To jsem ještě nevěděla, že k němu vede cesta, která trvá asi tak hodinu! Bože, hrůza, co je horšího, než hladová, žíznivá a unavená ženská? 😀 Chudák Lukáš. Večer jsme pak vyrazili na radu majitelky BB do městečka Garður, na úplný cíp poloostrova blízko Keflavíku, odkud jsme pozorovali západ sluníčka, který na konci března byl okolo 20:15. Západ sluníčka i východ se posouvá každým dnem zhruba o 5 minut a pak se stane to, že od května do poloviny sprna přes noc není tma. Po krásném západu jsme dostali hlad a zašli do nějakého rádoby indického bistra, kde jsme za jendo jídlo, rejži s kebabem, zaplatili  $35, já myslela, že omdlim :D. Luki se mě snažil ulidňovat, že jsme přece na dovolené, ale pardon!!!!!??? 😀 Teď se tomu směju….

Třetí den jsme vyrazily trošku víc do vnitrozemí, podívat se na pořádný Geysir. Než jsme ale na místo dorazili, vzali jsme to cestou blíž k oceánu a zastavili se na pár místech, kde se nám zdáli krásné výhledy a taky že jo! To my rádi, prostě to švihnem jinudy, než nám říká navigace. Na Geysiru neskutečně foukal vítr, bylo tu hodně turistů, asijských. Bože, oni jsou všude. No nevadí. Geysir vystřeloval zhruba co 10 minut, tak jsme stihli něco nafotit a natočit viz níže 😊 A jako správní shopaholici jsme se zašli podívat do visitor centra, kde jsme zkoumali ceny těch proslulých KOUSAVÝCH islandských svetrů. Ceny se pohybovali okolo $300 a výš. Prostě hrůza. My bychom si to nekoupili, i kdyby se nám to líbilo a nekousalo to, ale chápem, z něčeho ten Island žít musí. Večer jsme se pak ubytovali v našem druhém místě, v Reykjavíku, Hótelu Heiðmörk , kde na 4 noci vyšlo ubytování na $450, což už bylo o něco víc, ale zase jsme měli víc soukromí a koupelnu a toaletu na pokoji a navíc výbornou a velkou snídani! Ubytko jsme koupili na bookingu ,  stejně tak to předchozí.

Jo, jinak, nakupovali jsme si vždy jen něco málo přes den k jídlu, hodně jsme se najedli na snídaních a pak skočili někam podle recenzí na večeři. Třeba do několik restaurací na velikonoční pondělí nebo v neděli, kdy jsem až pak zjistili, že je všude zavřeno. Supermarket Bonus byl většinou ve větších městech otevřený, přes velikonční svátky to bylo ale taky horší, hlady jsme naštěstí trpět nemuseli, vždycky jsme něco našli.

Čtvrtý den jsme vyrazili do ulic Reykjavíku, byla neděle, takže výhoda číslo 1 – nemuseli jsme platit za parkování. Mrkli jsme do visitor centra, protože nám byla kosa a fakt zase strašně fučelo…teda mně byla kosa. 😀 A pak dali procházku. Trošku jsme řešili, kde se najíst, a tak, zase podle doporučení, jsme zašli prý na vyhlášený hot dog, no, ehm, byli jsme dost skeptický k této návštěvě uprostřed náměstí v Reykjavíku, říkali jsme si, co se dá udělat dobrýho na hot dogu, ale překvapili a byl fakt dobrej ! Icelandic Hot Dog nás vyšel na $7 jeden, tak jsme si rovnou dali každej dva. Tady jsme se těm cenám už začli fakt smát, protože jsme prošli třeba okolo palačinkárny, kde jedna, jedna! stála $22. Když jsme prošli město, stavili jsme se na kafíčko v Te Kafi (Starbucks nemaj bééééé) a na ceny už jsem se odmítala dívat. Procházkou jsme pak došli ke známému, nejvyššímu kostelu (73 metrů) Hallgrímskirkja. Reykjavík nás celkově moc nezaujal, dá se všechno projít za půl den. Mně se nejvíc líbily ty barevné domečky.

Nemohli jsme se dál rozhodnout, jaký zážitek vybrat, právě vzhledem k cenám, né, že bychom na to neměli, ale prostě nám přišlo fakt strašný dát za výlet na pozorování velryb  $110 na osobu (kdy samozřejmě společnosti ani negarantují, že je musíme vidět) a nebo $100 za přeturistěnou Modrou Lagunu, tak jsme se na to prostě upřímně vybodli a udělali si výlet další, do národního parku Reykjanesfólkvangur, který byl opravdu neskutečný, míjeli jsme koně, jezírka, krásnou krajinu a vyjeli dokonce do zasněžených míst, kde jsme se báli vylézt z auta. Před odletem na Island jsem všude četla, že potkáme hlavně ovečky, ale my míjeli jen samé koně. Bylo to neskutečně nádherný a právě tady odsud , kde o člověka opravdu nezakopnete, máme ty nejúžasnější fotky.

Předposlední den jsme vyrazili na náš nejdelší výlet – z Reykjavíku až na Diamond Beach, jeden z největších zázraků přírody vůbec. Cesta tam nám trvala asi 4,5 hodiny a rozhodně to stálo za to! Nachází se u laguny Jökulsárlón, patří do NP Vatnajökull. Ledovec, ze kterého kry putují, se jmenuje Breiðamerkurjökull a obrovské kusy ledu (starší více než 1000 let) se z něj neustále rozbíhají a v laguně tak plavou nebo stojí na černé písčité pláži velké kusy ledovce, které připomínají diamanty. Wow. Ideální místo pro zásnuby, ne? 😊😊😊. Nechápu, můj kluk má fakt fantazii. Tohle místo se teda pro nás oba stalo fakt speciální a já se tak 2.4.2018 stala snoubenkou toho nejúžasnějšího muže na světě a Luki snoubencem Marketíkovým, já vám povim, ti chlapi mají někdy fakt fantazii, prstýnek byl v rébusové dřevěné krabičce, kterou když prý neotevřu, tak mám smůlu. 🙂  jojo. Otevřela. 😛 Cestou na zpět jsme se ještě zastavili na pár místech, jedno z nich byly krásné skalní útesy Dyrhólaey poblíž městečka Vík a taky jsme museli udělat fotku se sopkou ELJAFJALAJOGURT neboli Ejafjallajokull, která svou činností zastavila v dubnu 2010 letecký provoz v celé Evropě.

Poslední večer jsme věnovali sami sobě a zastavili se na večeři v centru Reykjaviku v Apotek Grill Bar, já jsem totiž nutně potřebovala ochutnat islandskej Gin. Tak jsme si dali předkrm a já svůj nejdražší drink v životě, gin s tonicem za $23. Jojo, furt lepší než jet na velryby za $100 a pak je nevidět, ne? 😀

Abych se ještě vrátila k samotnému letu, tak kdo lítáte s nízkonákladovkama, tak se asi ničemu divit nebudete, ale já na to teda zvyklá nejsem. Sprostej Wizz Air mě normálně donutil narvat kabelku do carry-on kufru, a já tak všechny osobní věci během letu nemohla mít u sebe. Trapas. Zlaté lety mimo Evropu, kde si hovíte jak v obýváku a nikdo vám na vaše věci neřekne půl slova. 🙂

Island určitě doporučejeme, jen se neděste těch cen, jinak si zkazíte dovču 😊

Pa

Markét a Luki