2. trimestr

Zaznamenávala jsem si průběh druhého trimestru týden po týdnu, tak přeji příjemné, i když dlouhé, čtení. Zároveň nemůžu uvěřit, že jsem už se blížíme do finále, ale už se nemůžeme dočkat.

Můj první trimestr a články z něj:

Druhý trimestr

15. týden

Sdílím na Instagram a Facebook naší velkou novinu a jsem nadšená z gratulací a krásných zpráv, které nám chodí. Jsem ale taky trošku mimo ze všech těch nových informací, obvolávání lékařů, poznávání nového systému zdravotnictví a do toho všeho stále bojuji s ranními nevolnostmi. Celkově často přemýšlím, jak by tohle období probíhalo v Čechách a jsem si naprosto vědoma toho, že by to bylo trošku jinak. Snad to brzy odejde a zžiji se vším novým co nejdřív. Chybí mi hodně české jídlo (teď obzvlášť), a tak se snažím i péct. Tento týden jsem napekla makové mini koláčky, které se mi ale vůbec nepovedly, těsto je hrozně vysušené, a tak se na ně práší na stole. V polovině týdne chystám večeři pro naší kamarádku Lanu, která tráví už 3. léto tady u nás v Bethany, poznali jsme se v létě 2017, ona tu byla poprvé jako studentka na Work and Travel (jako já v roce 2016) a od té doby se vrací vždy na léto. Vzniklo mezi námi super přátelství a jsem vděčná, že tu někoho takového mám. Pořídila jsem těhotenský polštář a už nechci spát na ničem jiným. Je to zatím ta nejlepší investice! 😀

16. týden

Váha: + 0kg

Kupujeme nový nábytek na terasu, kterou jsme si nechali přistavět k domečku už minulý rok, ale zatím na ní byly jen lehátka. V BJ´s (takový velkoobchod – něco jako Makro v ČR), kam chodíme nakupovat většinou co 14 dní velký nákup, jsme objevili krásný velký stůl se šesti židlemi. Do té doby jsme na žádný tak pěkný nenarazili. Celkově se nám americký styl nábytku totiž vůbec nelíbí, je hrozně masivní a kýčovitý, ale tohle je něco, co se nám fakt hodně líbí, a tak neváháme a bereme, je totiž zlevněný z $1100 na $690. Po cestě se ještě zastavujeme v Lowesu (něco jako OBI v ČR) a kupujeme palmu, abych terasu něčím zpestřila. Hned po příjezdu domů Luki sestavuje nábytek a já jsem z toho naprosto nadšená, palma tomu všemu dodává krásu! V Giantu (supermarket) nacházím v mrazáku akci na zmrzlinu a beru rovnou dvě, je totiž hrozné vedro a posledních 14 dní je fakt na padnutí. Těhotenství na mně zatím není vůbec vidět. Chutě na česká jídla pořád neustupují, a tak dělám bramborový salát s karbanátkama, který je fakt top. Schovala jsem si recept z Vánoc, který jsem našla na Apetitu a jiný už dělat nechci. Jím ho na lžičce samotný….. achjo.

17. týden

Váha: + 1kg

Jedu za midwife na prohlídku a během cesty mi zapípá email s updatem o mém imigračním procesu, konkrétně se zprávou o tom, že USCIS naplánovalo datum našeho pohovoru na zelenou kartu (karta rezidenta USA). Jsem v šoku, protože jsme tuto zprávu očekávali až někdy v zimě, a tak mám chuť zastavit u cesty a vyřvat tu radost do oceánu, na který mám zrovna výhled. No, kape mi slza po tváři někde mezi Bethany Beach a Rehoboth Beach (město, kam jezdím na kontroly), nebudu kecat. Tohle pochopí jen ti, kdo zažívali nebo zažívají něco podobného, aneb imigraci do USA. Okamžitě po zastavení volám Lukimu, a tak se radujeme společně. Midwife mi měří tlak, který je nečekaně vyšší než obvykle. Poslouchá srdíčko miminka a plánuje další návštěvu, vše vypadá v pořádku, a tak mám zase radost o level vyšší. Začínám cítit pohyby už pravidelně (první se objevily minulý týden) a je to strašně zvláštní, zatím to nevnímám nějak moc emotivně, prostě šimrání. Vždycky zakřičím na Lukiho, že dívej nebo sahej a on samozřejmě ještě nic nevidí a necítí.

Tento týden má Lana narozeniny, a tak jdeme do Bethany do nově otevřené restaurace Heidaway otestovat Burger, teda alespoň já. Není to žádná hitparáda, ale večer stojí za to, protože je krásně a trávíme ho společně.

Dostáváme od Niny, naší známé, přístroj na poslouchání srdíčka (tzv. Doppler), a tak hned testuji a samosebou googlim, jestli je naměřené číslo v pohodě. Sama bych si ale tento přístroj nepořizovala, mám potřebu miminko kontrolovat často, což se vůbec nedoporučuje, a tak raději tuhle stresující věc házím co nejhlouběji do skříně. Někdy totiž trvá, než tam mimčo najdu a tím pádem hned znejistím.

Pošťák nám tento týden donesl první věc na miminko (objednávala jsem z Aliexpressu) – hnízdečko v krásné mintové barvě. Upřímně, nejsem pyšná na to, že je z Aliexpressu (čínský eshop), ale našla jsem úplně stejné na Amazonu za dvojnásobnou cenu. Většina těchto výrobků na Amazonu i v kamenných prodejnách jsou ale stejně z Číny a já nechci do takto chvilkových věcí investovat stovky dolarů.

18. týden

Váha: + 1kg

Konečně se cítím lépe a jsem schopná se trochu víc hýbat. Za celou dobu prvního trimestru jsem byla fakt líná a vlastně i unavená a nedokopala se k většímu pohybu, a tak hledám na Youtube inspiraci k domácím workoutům, ale nic moc nenacházím. Mně totiž doma cvičit vůbec nebaví, raději trávím čas venku, a tak dávám dohromady kolo, které leží v garáži už docela zaprášené a vyrážím směr „naše“ pláž, což je přesně 5 km. Dávám v úmorném vedru 10 km a za odměnu si kupuji v místní malé kavárně ledové cappuccino. Vrací se mi totiž chuť na kafe. Cítím se docela nemožně po fyzické stránce, protože před otěhotněním jsem byla zvyklá se hýbat dost a pravidelně, takže jak jsem z toho najednou vyšla, tak je to dost nezvyk. Tady u nás není velký provoz a já jezdím na cestách, kde teoreticky nic nehrozí, takže nemusíte mít strach, že ohrožuji sebe a dítě (přišla mi na Instagram nějaká taková poznámka). Břicho už začíná být vidět, hlavně večer, ale je fakt malinký. Přestávám brát prenatální vitamíny, protože už jím zase vyváženě a všechno. S Verčou dávám dohromady můj první rozhovor o těhotenství v USA a těším se, až ho vydáme. Mé kamarádce ze Sušice – Terce – se narodily dvojčátka – chlapečci, a tak jí posíláme alespoň malou pozornost do porodnice přes online obchod. Jsem totálně dojatá z fotek, které mi posílá. V těchto chvílích mi je někdy líto, že nejsme blíž.

Vyrážíme na místní farmu sbírat broskve, sklizeň je tu pravidelně každý rok. Bereme rovnou dvě velké krabice – jednu pro nás a druhou pro kolegy v práci, nasbíráno máme asi tak za 20 minut, rychlovka. S kamarádkou Desi pak vyrážím na trhy v Rehoboth Beach, kde si dáváme na oběd vegan pizzu. Atmosféru evropských trhů tu ale dost postrádám. Od začátku těhotenství jsem v kontaktu s několika maminkami, hlavně s Češkami, které taky žijí v US a nebo mimo ČR a musím říct, že jsou pro mě velkým zdrojem informací, které bych běžně na internetu těžko hledala. Moc si této podpory vážím, protože, upřímně, já si s Američankami moc nerozumím, mám pocit, že ty holky v mém věku, ale i starší, mají totálně odlišné názory, postoje, priority. Zkrátka jiná kultura. A vnímám, že já jsem úplně někde jinde. Třeba se to časem změní, těším se na období, až budu ty maminky tady u nás v okolí poznávat víc. První příležitost budu mít na předporodním kurzu. Dám vám pak vědět.

19. týden

Váha: +3kg

Pouštím se do velkého úklidu šatních skříní a hrozně si to užívám, hlavně ten pocit po tom, organizační maniačky pochopí. Zbavuji se starého a třídím, co se dá, abych udělala místo. Náš dům není nijak obrovský, nic méně úložného prostoru tady zas tolik není. Máme klasické americké vestavěné skříně. Vytříděné oblečení se chystám darovat dál těm, co to potřebují.

S Desi, která hrozně ráda fotí, děláme pár těhotenských fotek v průběhu celého těhu, abych měla na památku do alba a taky nějaký Instagramovky. 😀 . Chystám se nakoupit a nechat přidělat fotky ještě i ze svatby a dělat to pravidelně, protože na fotky v mobilu už se zpětně nikdy pak nedíváme a je jich zbytečně moc.

Na kole jezdím směr pláž 3x týdně a za odměnu si dávám v půlce cesty buď kafe nebo moje oblíbené Chai tea latte.

20. týden

Váha: +3kg

Jdeme na můj druhý (první v USA) speciální velký ultrazvuk. Článek o tom, jak probíhal, najdete TADY. Na kontroly se vždy celkem těším, protože mám pak jistotu, že je vše v pořádku, i když midwife kontroluje jen správný tlukot srdíčka.

Chutě na česká jídla už mi asi zůstávají napořád a já peču bábovku nebo kynutý borůvkový koláč a sním tak trochu o mama servisu, který bych měla v Čechách 😊 , jinak se nic zvláštního neděje.

21. týden

Odjíždíme na týden do Kalifornie na dovolenou a moc si to užíváme, článek z dovolené i s fotkami najdete TADY.  

Během návštěvy zubaře v Los Angeles mi 2x zvoní telefon v kabelce, ale já mám vypnuté zvuky. Koukám na telefon hned když slejzám ze zubařského křesla a zjišťuji, že mi volali z kliniky, kde mi před týdnem dělali ultrazvuk. Docela znejistím a snažím se dovolat jim zpátky. V tu chvíli ještě nevím, proč volali, protože nemám ještě nastavený voicemail na mém US čísle. Po 30 minutách mluvení s robotem se konečně spojuji se sestřičkou, která mi sděluje, že naše miminko z hodnot ultrazvuku má všechny hodnoty v pořádku, jen má mírně širší pánvičky ledvin a že se musím objednat na další ultrazvuk, aby zkontrolovali, jak se ledviny vyvíjí dál. Midwife na jednu stranu říká, že je to opravdu mírné vychýlení a že se nemáme čeho bát, na druhou stranu mě objednává na další ultrazvuk už za tři týdny. Odcházím za Lukim zpátky na zubařské křeslo docela znepokojená a vystresovaná, ale nedávám to na sobě znát, protože se to zrovna nehodí. Celý den se nese ve znamení googlení a zjišťování informací a tím pádem ještě většího stresování. Rady tipu „nic negoogli“ opravdu nefungují. Hodnoty, které našemu miminku naměřily, se opravdu zdají podle dostupných informací, že jsou mírné a že neznamenají větší komplikace (jen pro info – tento problém se vyskytuje přibližně u jednoho procenta všech těhotenství, což z problému dělá poměrně častý nález, vyžaduje pravidelné a častější kontrolování, ale ne nutně léčbu a obvykle samo zmizí během těhotenství nebo po porodu a nemá na dítě žádné negativní dopady). Máme ale i tak velký strach, Luki mě naštěstí dokáže vždy přesvědčit, že nemá smysl se tím teď trápit. Pociťuji ale změnu okamžitě i na mé psychice, protože se najednou mnohem víc kontroluji a cítím každé píchnutí a kopnutí, přemýšlím nad tím, kde jsem udělala chybu a mám často výčitky, i tak se ale snažím si dovolenou užít na plno a brát to tak, že s tím prostě teď nic neuděláme a že bude vše bude dobré. Nikomu nic neříkáme, nechceme stresovat rodinu a ještě víc sebe. Promiň mami 😊

22. týden

Váha: +3kg

Po cestě z letiště a šíleném letu z Los Angeles do Baltimoru jedeme do BuyBuy baby (obchod s věcmi na miminka) a já vyhlížím kočárek, který se mi na doporučení a podle recenzí a všech různých parametrů zatím líbí nejvíc –  UppaBABY Vista . V podstatě je to více méně jasný, protože se mi líbí i naživo, jezdím s ním po obchodě a testuji (hlavně držák na kafe) a fakt jsem z něj strašně nadšená. Měla jsem vyhlídnuté ještě další dva kočárky, ale jeden se mi nelíbil vzhledově na živo a s druhým se mi špatně manipulovalo a měl na můj vkus malý spodní košík. S manželem se na všem shodujeme a dokonce i na barvě, kočárek vyhovuje našim podmínkám a pořídíme ho v trojkombinaci (basinetka, sporťák a autosedačka – UppaBaby Mesa). Ještě ho ale nekupujeme, protože to je poměrně dost velká investice, a tak chceme počkat, jestli nenarazíme někde na slevu. Jsem docela překvapená, co všechno musí, nebo by měl, při výběru kočáru, člověk zvažovat.

Jedeme do Philadelphie na Green Card Inteview, abychom konečně zakončili ten dlouhý vízový proces, který začal v lednu 2018 podáním žádosti o snoubenecká víza, a já se tak mohla stát oficiálně rezidentem USA. Je to teprve začátek dlouhé cesty, ale zároveň konec toho nejhoršího a já jsem vděčná, že už nejsem v tzv. „pending“ statusu, ale že mám tady už taky svoje oficiální místo a vše je na dobré cestě. Rozhovor s úředníkem USCIS trvá asi tak 35 minut a v úplný pohodě a náš proces je schválený, karta mi přijde do týdne a my odcházíme strašně šťastní.

Vyrážíme POPRVÉ na pláž společně tento rok s Lukim, poprvé zdůrazňuji proto, protože my nejsme úplně ten typ lidí, co by se rád vyvaloval na rozpálené pláži na sluníčku celý den. Ale jdeme, protože končí sezóna, dovolenkáři se vrací domů a začíná škola, a tak oblast, kde bydlíme, se pomalu vyprazdňuje a my to tu začínáme mít pro sebe. To máme nejradši. Na pláži není moc lidí a už je snesitelné teplo. Září a říjen jsou tady u nás jedny z nejhezčích období, a proto jsme návštěvu naší rodiny naplánovali na příští dva týdny.

24. týden

Váha: +4kg

Jedu na druhý ultrazvuk, na kontrolu ledvin miminka,  tentokrát sama, protože už vím, do čeho jdu. Probíhá úplně stejně, jako ten první. Jen paní, která ho provádí, mi rovnou říká, že žádnou změnu na ledvinách nevidí, nelepší se to, ale ani nehorší, a tak odcházím taková v rozpacích, ale s dalšíma 3D a 4D obrázkama, které házím rovnou do kabelky a nezbývá mi, než jen zase 2-3 dny počkat, kdo se mi z kliniky ozve, co dál. Ultrazvuk totiž neprovádí lékař, ale člověk kompetentní k tomu ho dělat a hodnoty, které naměří, posílá zase jinam, do jiného centra, z kterého pak výsledky posílají zpět mojí lékařce, která je posoudí. Guláš. V autě se na ty fotky podívám a nemůžu tomu vůbec uvěřit. Takový malý zázrak a je mu krásně vidět do tváře. Mimčo se natočilo na nás tak pěkně a já se těch fotek nemůžu nabažit. Zároveň mám ale fakt takový vnitřní strach a bojím se o něj.

Na konci týdne mi volá moje lékařka, že už má kompletní výsledky druhého ultrazvuku a že bohužel s ledvinami miminka to vypadá zatím pořád stejně, nevidí žádné zlepšení ani zhoršení, což už mi řekli při provádění vyšetření, tak jsem ani nečekala nic jiného. Lékařka raději doporučuje podrobný ultrazvuk ve specializovaném Maternity Fetal Center, kde provedou důkladný anatomický sken miminka, aby případně vyloučili další vady nebo jiné odchylky. Nevím, co jí na to říct, mám hrozný strach a ona mě zároveň uklidňuje, že se vše provádí na základě toho, abychom se ujistili, že je vše ostatní v pořádku. Než se mnou ukončí hovor, tak mi říká, že mě brzy bude kontaktovat někdo ze speciálního centra, abych se k nim objednala. Nemůžu přestat myslet na nic jiného a jsem fakt rozhozená. Jsem moc ráda, že tu teď mám na návštěvě bráchu na 14 dní, kterému jsem vše řekla, a tak mám, krom mého muže, další podporu. Musím ale říct, že komunikace s klinikou je docela na bodu mrazu co se rychlosti týká. Mám vytvořený tzv. portál pro pacienty, kde si můžu kdykoliv rozkliknout můj zdravotní stav, vidět všechny výsledky, účty atd. a nebo kontaktovat přímo lékaře a midwife s dotazy s tím, že mají dva dny na odpověď. Tady to není totiž tak, že vám dá lékař lékařskou zprávu před odchodem z prohlídky, všechno funguje online. Myslela jsem si na začátku, že zvednout telefon je jednodušší, ale bohužel není, protože doktoři ordinují, porodní asistentky také a než se člověk provolá tak, aby nemluvil s robotem, tak je to otázka minimálně půl hodiny, aby zjistil, že lékař hovořit zrovna nemůže. Můžu jim ale nechat odkaz/voicemail a oni hned jak můžou, volají zpět. Brácha mi na druhou stranu tvrdí, že v Česku by se se mnou nikdo takhle nebavil a nemazlil.

Vydáváme s Luckou můj 2. rozhovor, tentokrát na téma práce duly v USA a porodních kurzů. Přečíst si ho můžete TADY. Mám neskutečnou radost z toho, jaké lidi mám kolem sebe a Lucka je taky zatím druhým člověkem (kromě mého bráchy), komu se s problémem s naším miminkem svěřuji.

Rozhovor a reakce na něj nás obě utvrzují v tom, že buď nás na sociálních sítích nesledují ti správní lidé a nebo (a k tomu se já sama přikláním víc podle toho, jaké články kolují poslední dobou o porodnicích a porodech v ČR – např. TENTO – doporučuji přečíst) nejsou maminky v Čechách tak moc otevření alternativním možnostem jako je tomu tady v US, nejsou často dostatečně informované a ani nechtějí být a stav porodní i poporodní péče je tam místy katastrofální, jak je také uvedeno v článku, na který odkazuji. Vše samozřejmě záleží na zkušenostech každé maminky, ale já osobně mám pocit, že by se o stavu porodnic a péče v těhotenství v ČR i na SK mělo mluvit víc a že si maminky nechávají ve většině případů kydat na hlavu, hlavně v těch pražských porodnicích.

Já sama dulu nemám, celé těhotenství se o mě starají porodní asistentky a rodit budu v klasické nemocnici.

25. týden

Váha: +5kg

Kupujeme členství do fitka kousek od nás, kam jsme chodili už v zimě 2018 a na jaře 2019. V létě totiž, v hlavní sezóně tady u nás, je fitko pro veřejnost zavřené, protože je v místním sousedství, které se plní dovolenkáři a tím pádem je celý gym určený jen pro tu komunitu. V září se zase otevírá pro veřejnost a v červnu se pak zase pro veřejnost na pár měsíců zavře. Tak jsme členství koupili až do příštího roku. Jsem na sebe fakt zvědavá, jak tam s mimčem pak budu chodit, ale ty peníze, co to stojí, jsou celkem velká motivace. A taky lidi, s kterými se tam pravidelně scházíme. Luki chodí plavat a já vždy vystřídám pár strojů. Tentokrát se ale chystám i já do vody, i když plavání moc nemusím.

Volají mi ze Special Maternity Fetal Center, kam se musím objednat ještě ten samý týden na speciální sken miminka. V úterý vyrážíme. Máme to asi na dvě hodiny cesty autem. Po příjezdu vyplníme na recepci zase milion papírů týkající se mojí zdravotní historie včetně historie rodiny, všeli možné souhlasy, info o pojištění atd. Pak mě recepční stáhne o pár stovek dolarů. Cenu tohoto vyšetření jsme ale věděli předem, je vypočtená podle našeho pojišťovacího plánu (celý těhotenský rozpočet včetně zdravotních nákladů budu zveřejňovat po porodu). Přesně na objednaný čas nás volají do ordinace. Ultrazvuk dělá hrozně milá paní, ale moc u toho nemluví, snaží se soustředit a vše detailně měřit. Prý máme štěstí, protože je všechno zrovna krásně vidět a miminko je správně natočené. Asi po 45 minutách ultrazvuk končí a paní odnáší naměřené hodnoty doktorovi ke kontrole. Jsem docela nervózní, ale věřím, že to bude v pořádku. Čekáme na doktora asi 15 minut a ten s neutrálním výrazem ve tváři přichází s tím, že všechno vypadá super, jen velikost ledvinových pánviček je stále nad míru jejich tabulek. Vysvětluje mi znovu to samé, co už jsem měla načtené. Myslím, že pokud by měl někdo podobný problém, jsem schopná vám o tom poreferovat pár přednášek, haha. 😊

Ráda bych se u této konzultace s lékařem zastavila, protože do historie anamnézy jsme uvedli, že máme v rodině Downův syndrom, uvádím to všude. Informace a zaškrtnuté políčko, že ho máme v rodině (můj bratranec má DS), bylo jejich důvodem k tomu mi doporučit další, podrobnější, krevní testy na genetické vady, které jsme ale absolvovala již v prvních týdnech těhotenství v ČR a všechno z nich vyšlo v pořádku, nebylo zde žádné podezření z výpočtů pravděpodobností (maminky ví) na jakékoliv genetické vady. Nic méně vyloučit toto onemocnění lékař nemohl, jelikož z ultrazvuku poznat bohužel nejde, ačkoliv žádné přidružené vady nenašel a ani tomu nic nenasvědčovalo. Já jsem do této doby o možnostech genetických vad nepřemýšlela ani si nehledala žádné informace, protože jsem se řídila tím, co mi bylo řečeno v Praze. To, že zvětšené ledvinové pánvičky jsou tzv. „soft marker“ (jeden z lehkých znaků) pro Downův syndrom, jsem už věděla, protože, jak už jsem psala, jsem vše z Googlu měla nastudované. Že mě tento ultrazvuk ale tak vyděsí, to jsem nečekala. Mám pocit, že si tady lékaři opravdu musí dát pozor na to, co pacientovi řeknou, aby je náhodou pak nežaloval za to, že to řekl tak či onak a ono to pak bylo ve finále jinak (což se mi potvrdilo pak z lékařské zprávy, kterou jsem dostala do emailu – bylo v ní do podrobna sepsané, co mi lékař řekl, jak dlouho jsme spolu mluvili a opravdu veškeré detaily). V Praze na screeningu vad mi bylo lékařem, který screening prováděl, řečeno, že je považované za velmi vzácné, pokud je Downův syndrom dědičný a že to u našeho případu vylučuje a rozhodně mi z mých krásných výsledků nedoporučuje další testy – např. amniocentézu (odběr vzorku plodové vody) a podobné invazivní testy. Ty mi nedoporučil ani tento lékař, ale zase velmi opatrně tvrdil, že většina lidí v našem případě podstupuje další speciální screeningové krevní testy, just to be sure. Nevíme, co máme říct, a tak jen přikyvujeme a nakonec odcházíme s tím, že si to všechno musíme ještě promyslet. Co se týká problému s ledvinami, tak se s tím nedá nic dělat v průběhu těhotenství, jen budu chodit na víc ultrazvuků, aby se kontrolovalo, jestli se netvoří infekce nebo se nález nehorší. Po narození nebo ještě i během těhotenství může problém vymizet, jak jsem psala výše a nebo se pak řeší s urologem a pediatrem, záleží na dalším vývoji, ale pan doktor se tváří, že je to opravdu běžná, snadno vyřešitelná, záležitost, zároveň nám ale vnuknul myšlenku podstoupit další vyšetření.

V autě cestou domů mi běží v hlavě tolik myšlenek, které filtruji tím, že je říkám nahlas manželovi – co když je naše miminko opravdu nemocné, co když má Downův syndrom, proč zrovna my, co mám dělat, proč se tím tak zaobírají, vždyť přece na screeningovém testu vyšly všechny hodnoty negativní. Mám jít na krevní testy a ujistit se, že patřím do skupiny s minimálním rizikem, případně se dozvědět, že je velká pravděpodobnost, že je naše dítě nemocné? To všechno mi běhá hlavou. Zároveň tyto myšlenky přebíjí ty pozitivní – stejně nic neovlivním, nesmím se zaobírat tím, co nemůžu změnit, protože mi to akorát zhorší psychiku, intuitivně cítím, že miminko je v pořádku, všechno bude dobré, řeší to jen z toho důvodu, že jsme to uvedli do historie. Do toho mi pípne smska s fotkami z toho dnešního ultrazvuku a já zase brečim…Na chvíli na vše ale zapomenu, protože se po cestě domů zastavujeme v Lidlu pro nejlepší pečivo a housky, které se dají v Americe pořídit. 🙂 Po příjezdu domů jsem definitivně rozhodnutá, že na další speciální krevní testy půjdu, ať víme, na čem jsme.

Musím říct, že obdivuji mého muže v tom, jaký má pozitivní přístup ke všem těm vyšetřením a informacím, které zatím máme. Je pro mě neskutečnou oporou.

Poslední tři týdny jsou fakt hektické. Loučíme se s rodinou na letišti v Newarku, NJ a po cestě domů se ještě zastavujeme v Liberty State Parku naproti Manhattanu. Poprvé jsem tu byla v říjnu 2016 a od té doby ne, a tak si tu tak vzpomínám, ale spíš si ještě víc uvědomuji událost 11. září, užívám si výhled na celý Manhattan (z tohoto parku je dle nás nejhezčí), Statue of Liberty a nebo prostě jen pozoruji dění, protože máme super počasí, ačkoliv jsem trošku rozlítostěná, nesnáším loučení.

26. týden

Váha: +5kg

Dočítám první dvě knížky týkající se těhotenství a miminka a ačkoliv si myslím, že se péče a rodičovství nastudovat nedá, tak nějaké praktické rady a tipy, co mě zajímají, nejsou na škodu. Konkrétně se jedná o knížky s tématy aromaterapií, masáží miminek, přírodního léčení, esenciálních olejů a dalšího s tím souvisejících. Doporučuji je i úplným začátečníkům, ke kterým patřím i já. Ta první se jmenuje Gentle Babies od Debra Raybern a druhou mi dovezl brácha z Čech – Masáže dětí a kojenců od paní Jany Hašplové. Užitečné info k masážím je i na stránkách Vědomé rodičovství.

Jedu na klasickou prohlídku k porodní asistentce, ke které chodím pravidelně. Vždy mě nejdřív sestřička zváží, změří a já se jdu na záchod vyčůrat do kalíšku, aby zkontrolovali moč. Tohle je v pořadí 5. prohlídka za celé těhotenství. Rovnou na začátku žádám o speciální krevní testy, které mi byly doporučeny a hned po konzultaci s midwife jedu do nemocnice, kde mi dělají kromě speciálního screeningového odběru krve také test na těhotenskou cukrovku. Z českých příběhů od kamarádek a známých jsem slyšela jen samé katastrofální stories o tom, jak se to nedá vydržet, být na lačno, čekat tři hodiny v čekárně, vypít ten jejich testovací hnus a podobně. Jsem ale mile překvapena, protože „jejich testovací hnus“ není vůbec tak špatný, jak jsem čekala, nemusím být na lačno a ani nečekám po vypití tři hodiny, ale jen hodinu. Naprostá pohoda. Nabírají mi pár ampulek krve a tvrdí, že výsledky budou zhruba za další týden, ale že neví přesně, že mi dá vědět lékařka nebo porodní asistentka, a tak mě čekal ten nejvíc stresující týden za celé těhotenství, který jsme si ale zpestřili tím, že jsme sestavili postýlku pro miminko, kterou jsme dostali od Niny po jejích třech holčičkách. Postýlka vypadá pořád jako nová, hned jsem vyprala povlak na matraci a těším se, až pořídíme zbytek. Nebudeme zařizovat zatím takovou tu typickou americkou „nursery“, česky řečeno dětský pokoj 😀 , ale baby bude spát s námi v ložnici, kde bude i přebalovací pult a hned vedle koupelna. Co se týká výbavy pro miminko, tak kromě hnízdečka, postýlky a pár kousků oblečení, nemáme nic dalšího. Ještě teda pár esenciálních olejíčků a péče pro mě, ale to nepočítám. Nina pro mě organizuje Baby Shower, která bude někdy na začátku listopadu, a tak se pak podle toho zařídíme. Zatím pořád nemám pocit, že bych propadla nějaké panice, ale už jsem si sestavila seznam výbavy na miminko a taky seznam věcí, které budu brát do porodnice – to ale vše budu poupravovat s ohledem na porodní kurz, který nás čeká taky tento měsíc a kde se dozvím, co nemocnice poskytne nebo neposkytne. Dejte mi vědět, kdyby vás zajímalo, co všechno si do porodnice budu balit. Chystám se psát článek jak o porodním kurzu, tak o Baby Shower, ale nechci předbíhat.

Intenzivně se teď mažu přírodním mandlovým olejem a vypadá to, že zřejmě pomáhá, ale kdo ví. Na začátku těhotenství jsem tomu takový důraz nekladla. Strie na břiše ani na prsou zatím nemám, tak uvidíme, ale upřímně – mám je na nohách a na bocích někdy z puberty a nijak mi život nekomplikují, takže pokud se objeví i jinde, hroutit se nebudu.

27. týden

Váha: +6kg

Návštěvu fitka zatím dodržuji 3x týdně vždy v pondělí, středu a pátek, ale přiznám se, že mi často dělá problém se vykopat ráno z postele v 5:55, kdy mi začne řvát budík u hlavy. Otevírají totiž v 6:30 a aby Luki stíhal být v práci na 8:00, chodí takhle brzy plavat a já ho v tom nechci nechávat samotného, je to pro mě taky určitá motivace. Kila opravdu neřeším, bylo mi asi dopřáno přirozeně, že nepřibírám v těhotenství moc, jen si myslím, že mi pohyb ulehčí porod a pak se dostat do formy.

Do internetového portálu mi přistála zpráva, že nemám těhotenskou cukrovku! A konečně asi dva dny poté – na konci týdne – kompletní výsledky z krevního odběru, které vyšly negativní na všechny genetické vady, které byly testované (nebudu vypisovat, ale jedná se o takové ty nejčastější včetně Downova syndromu). Strašně, ale strašně se nám ulevilo. Užívám si teď moje nejoblíbenější období – podzim – tady u nás. Pořád máme okolo 20 stupňů a já to miluju, ty barvy, MOJÍ náladu 😀 , dekorace, a tak.

Pokud jste dočetli až sem, tak vám fakt gratuluji a moc děkuju. Na konec bych chtěla dodat, že naše starosti nesdílím z důvodu, aby nás někdo litoval nebo abyste mi psali lítostné zprávy, ale když jsem si procházela tím obdobím, kdy jsme nevěděli, jestli je vše v pořádku (což nevíme vlastně ani teď, ale to, čeho jsme se obávali, se vyvrátilo), pomohlo mi číst si příběhy ostatních, sdílet moje pocity v diskuzích na Facebooku a vědět, že v tom nejsme sami.

Mějte se krásně, je to klišé, ale zdraví je nejvíc. A když budete mít chuť, napište mi na Instáč do directu nebo do komentáře, jak se vám článek líbil.

Markét

2 komentáře: „2. trimestr

  1. Ahoj, jsem moc ráda, že vše sdílíš 🙂 Mám sice už 2 děti a moc to neprožívám, ale jelikož je USA my dream country, tak ráda čtu, jak to tam vše chodí 😊 A masiv já mám ráda, vo bych dala za americký dům i s nábytkem 😂

    Liked by 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.