Deník – pozitivní test a oznámení mému muži

Psala jsem si deníček v době, kdy jsme miminko plánovali a taky ve chvílích, kdy jsem to zjistila a oznámila moje velké tajemství mému muži.

Konec března 2019

Mám ovulaci – teda aplikace mi to hlásí a já to na sobě poznám. Co to znamená? Bolí mě břicho a mám takové divné pocity, těžko se to popisuje, dokonce částečně na zvracení, nic se mi nechce, asi hodinu jsem dneska večer ležela ve vaně a poslouchala podcasty o všem a o ničem. To je teď moje oblíbená činnost.

Stihla jsem vyprat povlečení a taky uklidit naší zahradu, připravit záhonky na kytky, chci si konečně pořídit růže a taky nějaké trvalky pod okno v ložnici pro hosty. O víkendu je pojedeme koupit, tak aby měly připravené svoje místo, a taky že mají. Odtahala jsem polámané větve a klacky z jednoho místa na druhé, protože jsme na ně z okna viděli. Teď už mají svoje místo pod jiným stromem a jsou schované tak, že na ně nedohlídneme, tento styl uklízení doporučuji 😀 . Naše zahrada je opravdu velká, ono se to nezdá, ale pokaždé, když se tam procházím, což není moc často (musím napravit!), tak lituji mého muže, že musí sekat, a on taky lituje sebe, nemá to moc rád, čeká ho první jarní sekání, už teď se moc těší, haha. Čeká nás také brzy velký úklid domu zvenčí – musíme ho osprchovat – vezme se takový velký stroj, něco jako sprcha a dům se zvenku umyje, je totiž takový nazelenalý, jak kdyby pokrytý jemným mechem. Bude mě taky čekat mytí oken, na což se teda fakt hodně těším.

Taky jsem pokročila v levelu Googlování dalších témat týkajících se těhotenství. Narazila jsem na české diskuze, které jsem znala už dávno, ale sakra, asi si to budu muset zakázat, protože to co se tam řeší, je někdy nad moje chápání, ale tak to prostě je, neomezenost internetu.

Docela často přemýšlím, kdyby se nám miminko povedlo a testy vyšly pozitivní, jak to řeknu manželovi, ale už teď vím, že si to dlouho pro sebe nenechám.

15.4.2019 – jsem těhotná, ale ještě o tom nevím

Dneska je pondělí a já mam nějaký špatný den, vůbec nic se mi nechce, asi proto, že je venku tak pochmurno. V noci strašně foukal vítr, dostali jsme upozornění na telefon ohledně blížícího se tornáda, ale naštěstí to nebylo tak hrozné, jak nám aplikace hlásily. Američani mají tendenci hodně nafukovat, zvlášť co se počasí týká, mluvili jsme o tom s Luckou i v naší, myslím, 3. epizodě Na velikosti záleží v podcastu Dvě ve světě.

Včera mi bylo nějak divně od žaludku a celkově jsem se cítila hodně divně, taky mě bolela hlava, ale myslím si, že to bylo tím, že jsem se fakt dost přejedla. Byli jsme totiž včera u známých na večeři a bylo tam tolik jídla. Shodli jsme se s Lukim, že nejsme vůbec zvyklí takhle na večer jíst a už vůbec né tři chody, ach ty americké večeře. Bylo nám nějak těžko, ačkoliv to jídlo bylo vynikající. Měli jsme ale celkově dost náročný víkend, v sobotu jsme připravovali zahradu a já si tak poprvé v životě užívám pletí záhonků, sbírání větví, šišek a zalévání. Mít zahradu byl vždycky můj sen, a tak jsme se vydali do Home Depotu (něco jako Mountfield v ČR) a vymýšleli, co zasadit. Já jsem měla jasno – chci růže! Vybrali jsme jeden keř červených a jeden růžových. Jsem zvědavá, jestli se jim bude dařit, protože tady všude okolo nás mají sousedé úplně nádherné obrovské keře a já to vždy obdivuji. Máme celkem dost krátké jaro tady u nás a s příchodem května přichází také hodně vysoké teploty a také hrozné vlhko, budu si na to muset zase chvíli zvykat. A taky za chvíli odložím žehličku na vlasy, která mi je tady v období od května do září docela k ničemu.  

Update je asi takový, že se mi Luki tak trochu směje, že to fakt přeháním co se týká plánování a všeho okolo těhotenství. Je to taky tím, že na to teď mám čas, pracuji z domova, a tak lustruju články, videa, diskuze. Dozvídám se zajímavé informace a baví mě to, zároveň si ale dost uvědomuji, že jsem docela blázen.

Musím uznat, že to nemáme jednoduché ty ženy, které těhotenství plánujeme, ale nechceme o tom nikomu říkat v tu dobu, kdy se to děje, protože já jsem to poznala o víkendu na vlastní kůži. Mám ráda víno a moje kamarádky to dobře ví. Hned jak jsme přišli na večeři, co jsem psala, tak už mi kamarádka začala nalévat. Já jsem jí zastavila s tím, že jsem unavená, že si dám radši malý kafe. No, byl to opravdu divný moment, normálně víno neodmítám. 😀 , ale opravdu nechci a nemám potřebu nikomu vysvětlovat, že se snažíme o dítě, které se klidně další dva roky nemusí povést nebo se může cokoliv stát. Myslím, že mě chápete. Cítila jsem se trapně a nemám výmluvy tohoto typu ráda, jenže někdy se opravdu nehodí každému na potkání hlásit, že teda máme takové a takové plány a že je docela pravděpodobné, že už těhotná klidně být můžu. Co se týká totiž pití alkoholu v těhotenství, v tom mám dost jasno, ani kapku.

V tento moment mě také inspiruje moje kamarádka Niky. Ráda bych jí věnovala část tohoto spontánního článku/deníku (v tuto chvíli nevím, jak bude dlouhý), protože si obě procházíme podobnými etapami, jsme stejně staré (já jsem o dva dny starší, heč 😊) vystudovaly jsme spolu, pracovaly jsme spolu a prožívaly hodně, pro mě důležitých, životních momentů společně. Ona sama se stala maminkou před pár měsíci, a tak jsem ráda, že se můžeme doplňovat v naší další kapitole společně, že na to nejsem sama, protože ona je taky trochu šílená, jako já a i když jsme od sebe tak daleko, jsme si pořád hodně blízko. Anežce jsou teď 3 měsíce a už má režim jak blázen, spí celou noc a všechno jede jak hodinky a Nikča u toho stíhá pracovat na skoro plný úvazek a ještě si u toho dělat kurzy, které ji baví, to se mi hrozně líbí, taky si to jednu takhle představuji. Aneb všechno jde, když se chce. Je to taková inspirace v tom ohledu, že dítě nemusí znamenat překážku v tom, co chci dělat, co mě baví. Naše mamina to dělala uplně stejně a já nebudu jednou jiná, teda doufám. Niky je také zatím jediná, komu se s našimi úmysly svěřuji.

17.4 – 19.4.2019 – JSEM TĚHOTNÁ! A pořád to ještě nevím 🙂

Vyrazili jsme do Richmondu, hlavního města Virginie, na služebku a po cestě zastavujeme několikrát na záchod, ačkoliv piju málo a neustále tvrdím, jak se cítím divně, prostě jinak. Luki mi tvrdí, ať se na to tolik neupínam, že mi to může akorát uškodit, a tak jsem si řekla oukej. Uplně jsem to vypustila a užívám si krásy Richmondu. Chodím, kde se dá, hledám na mapách zajímavá místa, fotím a taky hodně sdílím na stories, celkově upřednostňuji chůzi a Richmond není tak velký, aby se projít nedal. Moc si to tady užívám, hrozně ráda bych vám napsala o tom, co jsem navštívila, objevila, a tak, ale nechci to téma úplně motat se vším dohromady. Mám když tak hodně fotek na Instagramu. Aktuálně taky sleduji pravidelně několik pořadů o mateřství a ženskosti a moc mě baví sledovat různé pohledy žen, maminek, na to, jak těhotenství prožívaly, ale i zpětně, jak to vnímají. Líbí se mi ten pohled, že si nás miminko vybere samo, že si vybere, kdy je ta nejvhodnější doba pro něj být tu s námi. Přemýšlím o tom zázraku mnohem víc než kdy předtím.

25.4.2019 – JSEM TĚHOTNÁ A ? UŽ TO VÍM!

Tentokrát  k večeru vyrážíme na další služebku do Washigntonu D.C. a během 2 hodinové cesty asi 4x zastavujeme, protože se mi chce nečekaně, opět, čůrat. Je to divný, ale já si to fakt nepřivolávám a chodím fakt častěji než obvykle. Musím říct, že mi moc nedělá dobře to spaní po hotelích, špatně spím, ale zase za to poznávání to stojí. Nemám s sebou žádné testy a ani jsem na to do této chvíle nemyslela. Nebo nemyslela, to ne, to tak trochu mlžím, to nejde nemyslet, ale nějak to už neřeším. Jedu metrem do naší oblíbené části D.C., Georgetown, jedna z nejstarších částí Washingtonu D.C. a říkám si, že si to tady užiji tentokrát trochu jinak než obvykle. Většinou totiž den před tím koukám na internet a hledám nejnavštěvovanější místa, ale tentokrát volím variantu, že půjdu tam, kam mě nohy ponesou. Byla jsem v Georgetownu asi před dvěma lety poprvé s Lukim a naprosto jsem se zamilovala. GT není nijak zvlášť velký, takže jsem si to všechno docela dobře pamatovala. Dávám si skvělou snídani v South Block džus baru, kde jsme už taky byli, na oběd se cpu Tacos v restauraci, kterou mi doporučila také kamarádka, fotím domy, kde žil J.F.Kennedy a nechávám se unášet tou skvělou atmosférou. Taky procházím univerzitu a její prostory, které se mi zatím líbí nejvíc z těch třech, které jsem tu zatím navštívila.

Během procházky mezi těmi nádhernými uličkami, budovami a přírodou mě nějak napadá, že jsem to asi měla dostat? Koukám do aplikace FLO, kterou používám už asi 4 roky a ta mi moje domněnky potvrzuje. Já mám to štěstí, že plus mínus 2 dny to mám menstruaci přesně na den, moje tělo je jako hodinky už několik let, nikdy jsem s menstruací problémy neměla, antikoncepci jsem brala jen asi rok (a to před 8 lety) a naštěstí mi rychle došlo, jaké to je zlo. Trošku nad tím přemýšlím a napadá mě hrozně zvrácený plán nebo mi aspoň zvráceně připadá. Sedím ve Starbucksu a piju můj oblíbený mátový čaj a hledám, kde je nejbližší drogerie. Jo. Jdu koupit testy! Když budou negativní, nestane se nic, ale když budou pozitivní?! Co když?! Zaryje se nám to do paměti, navždy a ještě na takovým speciálním místě! Kupuji rovnou tři (nevim proč) a jdu se projít do nedaleké botanické zahrady. Sedím tam na lavičce a přemýšlím o tom, jestli není až moc zvrácený dělat si test tady v zahradě na veřejným záchodě? Do toho natáčím jakýsi pozdrav přes video mojí kamarádce Klaudii. Ne, není to zvrácený, protože stejně bude negativní, říkám si, …mám totiž pocit, že to dostanu, taková ta zvláštní bolest břicha před očekávanou menstruací.

….Dělám test…A začnu se klepat, trochu vyděšeně na to koukám a mezitím na tento jediný záchod klepe pán a zjišťuje, že je obsazeno…….Na testu se pomalu vykreslují dvě výrazně modré čárky značící, že jsem těhotná? Brečím a jdu ze zahrady pryč, mávám pánovi, který šel po mně na záchod a a pravděpodobně vůbec netušil, co se tam stalo. Beztak ale viděl ty obaly od testu v koši…Hlavou se mi honí tolik myšlenek. Nečekala jsem to, píšu Nikče, jestli ještě nespí (protože je někdy kolem 15:30 odpo, 21:30 českého času). Ona mi hned odpovídá, že co se děje, tak jí píšu, že s ní potřebuji něco probrat. Volám a říkám: ,,Niky já jsem si udělala ten test a je pozitivní, co mam dělat?“ Niky: ,,Musíš se hlavně uklidnit 😀 a pak to říct nějak Lukimu, ale jak? Kde jste nebo jaké máte plány? To je tak super“ Já: ,,Jdeme s kolegyní na večeři večer, ale já mu to musím říct dneska, já to nevydržím, hlavně by to na mně poznal.“ Následuje několik šokových vět typu JÁ NEVIM, CO MAM DĚLAT mísící se s radostí, zběsile běhám po Georgetownu, mezitím ještě nahrávám Lucce hlasovku o našem budoucím setkání a nějaké společné dovolené, musím dělat jakoby nic, ale je to těžké. Rozhodnuto, Lukimu to řeknu večer na hotelu, až se vrátíme z té večeře. Jdu zpátky do CVS (drogerie) a vybírám kartu/přání, do které nakreslím hlavičku špendlíku (pravděpodobná velikost našeho miminka právě teď) a večer, až se vrátíme na hotel, to dám Lukimu v zabalené obálce, bez testu, aby mu to nedošlo hned. Přesný text, který je v kartě napsaný vám neprozradím, ale v té drogerii jsem tak nervní, ptám se na tužku a píšu tam ten text a pan prodavač na mě kouká nevěřícně, že co dělám, tak jen kroutím hlavou a říkám, že to je jedno, potom tu kartu platím a strkam kartu opačně do terminálu, pán prodavač zase kouká, že jsem asi z Marsu, nakonec se nějak dobelhám zpátky k metru a Luki mě vyzvedává. Nenechávám na sobě nic znát, celkem dobře to umím hrát. V autě cestou na večeři ještě znovu googlim, na co bych měla dát pozor co se jídla týká – a já jsem se tak těšila na burger s na půl dodělaným vajíčkem. No nic, zahraji to nějak, že na to nemam chuť a nebo co kdyby náhodou a Luki mi na to skočí. Vracíme se na hotel a už jsem trošičku nervózní a až když máme vybalený věci a všechno je tam kde má být, sedíme na gauči a povídáme si: „Luki, přinesla jsem ti dáreček z centra“ Luki: „Jé, co to je?“ Luki rozbaluje a nevěřícně na to kouká a já už trošku natahuji. A já po chvíli vyndavám pozitivní test z kabelky a Luki: „To jako fakt?“ a Já: „Asi jo, já nevím, musím se objednat na tu kliniku a uvidíme, budeme mít asi malého Budysína (taková naše přezdívka pro něco roztomilého 😀 ) a Luki: „To vážně? Budeme mít švandu!“ Jo! Budeme. Pořád tomu nemůžeme uvěřit. Jsme šťastní. Moc. Věříme, že se všechno povede.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.