První návštěva lékaře v USA

očekávání vs. realita

Za posledních pár týdnů se mi nakupilo pár dotazů na předporodní péči v USA. Čekala jsem to, a tak jsem si řekla, že těm informacím zkusím dát nějakou časovou posloupnost. Než se ale do toho pustím, tak bych chtěla upozornit, že bych se ve všech článcích ráda vyhnula porovnávání s českou nebo jakoukoliv jinou péčí v zahraničí, protože kompletní předporodní péči v Česku znám jen od kamarádek a známých, v Česku jsem absolvovala pouze screening v 1. trimestru a potvrzení těhotenství, nic méně mám i tak pocit, že bych porovnávala neporovnatelné, ačkoliv pro mě je to částečně přirozené, jen bych se tomu chtěla vyhnout veřejně a zaměřím to na moje zkušenosti. Nechci tvrdit, že je to někde lepší nebo horší atd. To můžete klidně vy 🙂 Ale budu ráda, když mi o tom dáte vědět a můžeme to prodiskutovat. Stejně mám pocit, že na tohle téma lze opravdu jen diskutovat, protože velké rozdíly jsou patrné už jen mezi americkými státy, např. mezi péčí v Californii a tady u nás v Delaware. Na druhou stranu je to můj blog, moje zkušenosti, můžu si tady psát co chci, ale je mi jasné, že je tohle téma docela tenký led. Ale znáte to, taky si ráda počtu jinde a přiložím komentářem můj pohled na věc.

V Americe jsem na trvalo od listopadu 2018, a tak před mojí první návštěvou amerického tzv. OBGYN (obstetrics and gynecology – překvapila mě už jen skutečnost, že celé těhotenství budu chodit na kliniku porodnictví, ne k běžnému gynekologovi) jsem doposud žádnou lékařskou péči tady nepotřebovala, a tak jsem neměla v evidenci žádnou zdravotní historii. Praktického lékaře a další prevenci se chystáme hledat až v průběhu tohoto roku. První návštěva tím pádem byla trochu komplikovanější z hlediska mojí zdravotní anamnézy a s tím spojenou byrokracií. Ještě než jsem se ale na prohlídku objednala, předcházelo tomu skoro měsíční telefonování s klinikou s prosbami, aby mi dali dřívější termín, protože jsem brzy odlétala do Čech a chtěla jsem vědět, že je všechno v pořádku. Je to jediná klinika tady u nás, která bere nové pacienty, a tak jsem bohužel nemohla chodit po nemocnicích a vybírat si. Kdybych chtěla jinam, musela bych dojíždět minimálně hodinu a to už se mi zdálo hodně. Bylo mi také řečeno, že dřív než v 9. týdnu těhotenství vyšetření ani neprovádějí. Nikoho samozřejmě moje problémy s cestováním nezajímali a bez objednání by mě nevyšetřili, a tak jsem musela měsíc vydržet konečně na termín, který mi dali den před odletem do Čech a já byla šťastná, že před celočervnovým cestováním budu vědět, že je všechno v pořádku.

Po vstupu do budovy jsem udělala check-in na počítači, kde mě systém zařadil na čekací listinu. Asi po půl hodině mi přišla SMSka, k jaké recepci se mám dostavit, vzali si ode mě všechny potřebné dokumenty a do ruky mi dali tablet, do kterého jsem asi další půl hodinu naklikávala osobní údaje a odpovídala na různé otázky. Některé otázky se ale týkaly zvláštních témat a docela mě zarazily: Setkala jste se s fyzickým nebo psychickým zneužíváním? Plánujete dát vaše dítě k adopci? Máte stabilní zázemí a základní potřeby jako je bydlení, auto a oblečení? Je vaše domácnost vybavená detektory kouře? Jste sexuálně aktivní? Máte stálého partnera? Plánujete u miminka provedení obřízky?

Na druhou stranu, asi vědí, proč otázky takového druhu pokládají…

Po úspěšném vyplnění si mě zavolala sestřička, změřila mě, zvážila, poslala na záchod s kalíškem na moč a pak usadila k ní do kanceláře. Oznámila mi, že touto schůzkou začíná moje předporodní péče a že mi musí vysvětit, co mě čeká. Udiveně jsem na ní koukala a ona v klidu, zírajíc do počítače, odpovídala, že je všechno v pořádku a že 1. vyšetření u lékařky si mohu naplánovat tak za týden… Když jsem jí vysvětlila (už asi 5. člověku na této klinice), že nemůžu, že druhý den cestuji do Čech, byla s tím naprosto ok, úsměv od ucha k uchu, jen já byla pořád v šoku, že absolvuji tzv. Education office visit a že mě v mém novém stavu musí nejprve vzdělávat. Zpětně si ale říkám, že to nebylo vůbec na škodu, naopak…ačkoliv v ten moment jsem byla v duchu dost nepříčetná a naštvaná, ale nedalo jsem to na sobě znát a jenom se tupě usmívala. Nejenom, že mi řekla, co smím a nesmím jíst, což už jsem stejně dávno věděla, ale informovala mě o dalších návštěvách a vyšetřeních, které mě čekají, potvrdila si znovu moje odpovědi na otázky, které jsem naklikala v čekárně do tabletu, vysvětlila průběh mých návštěv v celém těhotenství, naznačila, jaké vyšetření hradí nebo nehradí naše pojišťovna, případně kolik % z částky pojišťovna kryje. Taky mi dala spoustu informativních letáčků, ve kterých stojí, jaké léky smím na jaký problém užívat a podobně. Pod všemi letáčky ležela ještě velká obálka, ve které byl další štos papírů, které musíme vyplnit a poslat do porodnice zhruba ve 20. týdnu. Naše klinika má totiž několik poboček včetně porodnice, a tak mají všechno propojené. Nakonec mi vysvětlila, jak funguje internetový portál pro pacienty, kde najdu souhrn všech vyšetření, online chat, kam se můžu kdykoliv obrátit a hlavně účty, které musím platit, pokud je pojišťovna nepokryje. Pak se se mnou rozloučila a na další recepci jsem se objednala na mou 2. návštěvu a recepční mi ještě vytiskla žádanku do laboratoře na krevní testy, na které jsem odjela ještě ten samý den na jinou pobočku. S doktorem jsem se tedy nesetkala a odcházela jsem se štosem papírů a letáků dost v rozpacích, protože v tu dobu jsem všechno probírala s mojí kamarádkou, která předporodní péči absolvovala v Praze u mého českého gynekologa, samozřejmě jsem to v tu dobu porovnávala, protože o těhotenství věděla jen ona a nikomu tady v Americe jsme to ještě říkat nechtěli, byla jsem teprve v 8. týdnu těhotenství. Neměla jsem tu tedy nikoho, koho bych se mohla zeptat, ale probírat jsem to s někým potřebovala. No nic, sedla jsem si do auta a udiveně četla papíry, které mi recepční při chek-outu vytiskla a kde jsem se dozvěděla jen kolik vážím a měřím a že z moči teda zjistili pozitivní těhotenský test.

Teď už vím, že porovnávat nemá smysl a raději se přizpůsobím systému tady a udělám si to tak, jak to vyhovuje mně, protože se tak vyhnu zbytečnému stresu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.