Rozhoduje osud a štěstí?

aneb když si pokládáme otázky, na které nikdo dopředu nezná odpovědi.

Docela dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jestli o mém těhotenství psát a mluvit veřejně nebo ne. Budeme si tuhle intimní a úplně novou životní kapitolu nechávat pro sebe? Nebo se podělím o zkušenosti ze zahraničí a dopepřim je nějakými výživnými zajímavostmi? Původně jsem fakt nechtěla dělat si z blogu a Instagramu mama blog nebo jak se tomu obecně říká, ale nakonec se tomu, tuším, tak trochu stane, protože s rostoucím břichem zjišťuji, že si vyhledávám víc a víc informací, ale odpovědí moc nenacházím. Je to zkrátka téma číslo jedna v mém životě aktuálně, a proto o něm uslyšíte ještě hodně.

Téma rodiny a dětí jsme s mužem řešili už od začátku našeho vztahu a věděli jsme, že je společně mít chceme. A protože jsme naší svatbu měli v červnu 2019 a já měla už rok dopředu koupené šaty, do kterých bych se ráda vešla, na dítě jsme se do jara tohoto roku nesoustředili. Potenciální problém se šaty ale zmiňuji spíš tak pro odlehčení, důvodů bylo víc, řešili jsme daleko podstatnější záležitosti, které v tu dobu měly přednost. Spontánně nás ale napadlo, že kdyby se nám miminko povedlo během jara, červnová svatba by byla vhodnou a krásnou příležitostí k oznámení. Dost jsme se při takových myšlenkách bavily a celkově tomu nepřikládaly žádný velký význam. Taky jsme už ale byli ve fázi, kdy jsme oba cítili, že je na miminko vhodný čas. Často jsme si ale pokládali otázku ještě celkem nedávno, jestli do toho jít teď nebo ještě klidně počkat a třeba víc cestovat, protože těch společných cestovatelských snů máme ještě hodně.

Taky nás ale napadaly myšlenky, že za náma nemusí miminko chtít brzy a můžeme klidně čekat rok, dva. Je to zvláštní, ale v době plánování rodiny jsme měli fakt hodně nezodpovězených otázek, na které vám ale nikdo dopředu neodpoví, a tak nezbývá nic jiného než věřit, a tak jsme si řekli, že to zkrátka nebudeme řešit, i když si to moc přejeme, ale necháme to na osudu a štěstí. A tak osud a štěstí rozhodly.

Původně jsem chtěla napsat první článek něco ve smyslu jak jsem otěhotněla, ale když jsem nad tím přemýšlela, tak jsem dospěla k závěru, že vlastně není o čem psát, protože naše cesta k miminku byla snadná, tak to rozebírat víc nebudu, protože si uvědomuji, že to pro každého samozřejmost není, zvlášť v dnešní době. Když jsem ale už zmínila, že cesta byla snadná, tak mi přijde fér zmínit to, co si myslím, že nám cestu k miminku usnadnilo a chci zdůraznit, že to jsou pouze moje nebo naše domněnky, které se nemusí zakládat na pravdě a ke kterým jsem v průběhu zkušeností kamarádek a čtení všeho možného tak nějak dospěla a myslím si, že na to měly vliv. Seřazené je to tak, jak mě to napadlo, ne prioritně. Já považuji za důležité všechno zmíněné.

  • nebrala jsem v posledních 8 letech žádnou hormonální antikoncepci a celkově já i muj muž se bráníme jakýmkoliv lékům včetně vitamínů nebo doplňků stravy a když jsme nemocní, raději volíme přírodní cestu a musí nám být už opravdu extra ouvej, když sáhneme po lécích
  • oba dva aktivně a dlouhodobě sportujeme a každý den máme přiměřený pohyb, nic přehnaného, ale prostě jsme aktivní (v prvním trimestru jsem teda nebyla vůbec, ale o tom třeba v jiném článku)
  • oba jsme nekuřáci
  • nikdy jsem neměla problémy s menstruací, už několik je moje tělo jak hodinky a dovolim si tvrdit, že ho hodně dobře poznám
  • oba jsme neměli nikdy žádné větší zdravotní problémy nebo diagnózy
  • podle aplikace v telefonu jsem si hlídala plodné dny a ovulaci
  • nedržíme a nikdy jsme nedržely žádné diety, takže máme vyvážený jídelníček, nemáme žádné alergie ani omezení, takže nic nevynecháváme a jíme všechno, každý den hodně zeleniny a ovoce
  • alkoholu neholdujeme
  • ačkoliv jsme miminko plánovali, nijak jsme to neřešili ve smyslu, že bychom se na to soustředili, brali doplňky stravy, pili nějaké podpůrné čaje nebo se nějak jinak připravovali – i tak si myslím, že rada – nemyslet na to – je fakt k ničemu a je těžké se vžít do situace těch, kteří se snaží dlouhodobě nebo dokonce o miminko přišli, neumím si představit, jak těžké to musí být, nemohu to posoudit z vlastní zkušenosti. Držím ale všem moc na této cestě palce!

A byla nakonec svatba tou příležitostí k oznámení nového přírustku?

Pozitivní těhotenské testy, které jsem si dělala po vynechání menstruace. Ten vpravo je 1. den po vynechání.

3 komentáře: „Rozhoduje osud a štěstí?

  1. To je krásné, na svatbě oznámit dalšího člena rodiny 🙂 Trošku mi přijde, že možná díky tomu, že jste se o mimčo až tak moc nesnažili a nechali jste to právě osudu, tak se poštěstilo přesně podle slov se svatbou a mimčem. Přeji vám, ať všechno klape a užíváte si všeho na plné obrátky 🙂

    Liked by 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.